5. díl

    Diana si okamžitě povšimla změny v mém chování a rozhlédla se, aby zjistila, co ji způsobilo. Když ho spatřila, bylo jí to hned jasné.

„Ahoj Michaele,“ pozdravila mého bývalého slušně, ale tónem, který naznačoval, že mezi námi není vítán. „Co bys rád?“

„Prej tě napadl nějakej pes...“ promluvil na mě, zcela ignorující její otázku a ji všeobecně. „To jako fakt a nebo se akorát snažíš bejt zajímavá?“

„Cože?“ zamračila jsem se na něj a absolutně jsem nechápala, o co mu vlastně jde. Ne že bych nad tím musela dumat dlouho, protože jeho další slova mi to hned ozřejmila.

„Sorry, ale tímhle mě fakt nedojmeš! A už vůbec ne natolik, abych tě chtěl zpátky!“ prohlásil s tak nebetyčnou nadutostí, že jsem se zmohla jen na ohromené zamrkání. Cože?!

„Pokud jsi na to už zapomněl, tak to Elisa nechala tebe!“ upozornila ho Diana ostře. „A určitě si taky pamatuješ proč!“

„Stejně jako si ona určitě pamatuje, že si to zavinila sama!“ odtušil přezíravě a já ke svému znepokojení cítila, jak mě v očích začínají štípat slzy.

Ne, na Michaelovi mi už vážně ani trochu nezáleželo, to mě jen stále tolik ponižovala vzpomínka na to, co mi k tomu tehdy řekl. A že zodpovědnost za své selhání hodil totálně na mě, jako kdybych ho snad nutila, aby mi zahnul s jinou!

„Hele, Miku, koukej ji nechat na pokoji, jo?!“ zastal se mě Kevin a pohled, kterým si svého spolužáka přeměřoval, napovídal, že mu chybí jenom málo, aby po něm vystartoval a rozbil mu hubu.

A i když se za to stydím, tak by mě to celkem i uspokojilo, akorát Dianě se tahle možnost ani trochu nezamlouvala, nejspíš proto, že měla tenhle týden představit svého přítele rodičům a jelikož ti byli dost na úrovni, že to až hraničilo se snobismem, nepotřebovala, aby vypadal jako nějaký pouliční rváč.

„Radši se do toho nevměšuj!“ de facto mu nařídila a on po krátkém zaváhání přikývl, což Michaela notně pobavilo.

„Kdyby ti tvoje drahá polovička někdy náhodou půjčila koule, tak jsem ti k dispozici!“ vysmál se mu, načež se na mě dost nevraživě zamračil.

„Když už nejseš schopná se bránit sama, tak by sis měla aspoň najít schopnější ochránce!“ ucedil, i když jestli narážel na tu událost se psem a nebo na to, jak se mě mí přátelé teď zastali, jsem netušila. A rozhodně jsem se Johnovi nedivila, že se ani nenamáhal následovat Kevinova příkladu, protože na takovou vazbu, jakou byl Michael, stejně neměl, což si ostatně už jednou v minulosti potvrdil, když se mu nezamlouvalo, jak se díval po Karen.

„Nepotřebuju ochránce, dokážu si poradit i sama!“ odsekla jsem nedůtklivě a vzpurně jsem Michaelův pohled opětovala, ovšem jeho to akorát rozesmálo. Aby ne, když jsem mu hlavou sahala stěží k ramenům, o tom, že vážil skoro dvojnásobek toho co já, ani nemluvě.

„Jo? Tak se předveď!“ ušklíbl se na mě a já si mohla leda tak představovat, jak by to bylo krásný, kdyby mi mé schopnosti dovolovaly tuhle výzvu přijmout. Takhle jsem jenom zahanbeně sklopila zrak a přála si být někde hodně daleko.

„To myslíš vážně, že by ses pral s holkou?“ vystartovala mi na pomoc Karen se svou typickou prostořekostí. „To seš teda fakt hrdina!“

„A co mám dělat, když si o to vyloženě říká?!“ nenechal se tím nijak zviklat. „Ať se mi radši klidí z cesty nebo jí to přání vyplním!“ varoval nás ještě na rozloučenou, než se konečně vydal pryč.

„Vážně, Eliso, nechápu, jak jsi mohla chodit s takovým primitivem...“ zatvářila se Diana znechuceně a já jenom něco neurčitého zamumlala, abych na to nemusela reagovat.

Protože se mi jí vážně nechtělo vysvětlovat, že jsem si s Michaelem začala hlavně proto, že jsem se toužila aspoň trochu vyrovnat jí a Karen... a možná dokonce udělat něco, čím bych je ohromila. Prostě přestat být aspoň na chvíli tou nenápadnou šedou myší, za jakou mě měly... a za kterou jsem se považovala i já.

Jenže po tom fiasku s Michaelem jsem nemohla než uznat, že na víc prostě nemám.