97. díl

    Po celou dobu, co jí Noir prováděl nejrůznější vyšetření, jejichž význam se zakrátko už ani nesnažila pochopit, protože tím se veškeré úkony akorát zdržovaly, Eve víceméně mlčela, stále zaražená tím, co se přihodilo. A s obavami očekávala, co jí doktor sdělí za výsledky, až s ní bude hotov, třebaže si nebyla jistá, jestli ji víc znepokojuje, že něco najde, nebo možnost, že ani jeho zevrubná prohlídka neodhalí zhola nic a ona tak bude nucena se smířit se skutečností, že prostě přichází o rozum.

„Tak jak to se mnou vypadá?“ odvážila se zeptat po chvilce ticha, když Noir konečně sbalil všechny své přístroje a nástroje a už si jen zapisoval poznámky do ultratenkého tabletu.

„Až překvapivě dobře,“ odvětil s nápadně nespokojeným výrazem, který byl v ostrém rozporu s jeho sdělením. Což si nejspíš vzápětí uvědomil i on sám, protože se na dívku před sebou omluvně pousmál. „Samozřejmě mě to těší, ale naneštěstí to zatím nijak nepomohlo objasnit ty tvé neobvyklé stavy.“

„Ale nějaké podezření máte...“ konstatovala a on po krátkém zaváhání přisvědčil.

„Provedl jsem všechny testy, které se v těchhle podmínkách daly, ale je tu ještě řada dalších, které by bylo vhodné udělat, aby se jednoznačně vyloučilo poškození mozku nebo nějaká případná dysfunkce. Hodnoty, které mám k dispozici, tomu sice nenasvědčují, ale upřímně mě momentálně žádná jiná příčina nenapadá...“ Noir lehce nakrčil čelo v zamyšlení. „Na druhou stranu se vlastně můžu jen dohadovat, co jsou normální hodnoty tvých lidí, protože data, která mám pro porovnání k dispozici, jsou již značně zastaralá. Možná bude nejlepší, když se podíváš sama...“ navrhnul a aniž by počkal na její reakci, rovnou jí podával svůj tablet k nahlédnutí.

„To takhle konzultujete své poznatky s pacienty běžně?“ otázala se, zatímco se z oněch neznámých paznaků marně pokoušela něco rozluštit, než to posléze vzdala a nechala ho, aby jí ty výsledky přečetl sám.

„Zpravidla ne, ale Gabe se jednou zmínil, že studuješ medicínu, takže jsme vlastně kolegové, ne?“ odvětil jí se spikleneckým mrknutím, které ji přimělo se pousmát.

„Kéž by! Ale mám obavy, že i kdybych svá studia dokončila, stejně budu v porovnání s Vámi pořád na úrovni neandrtálce!“ zhodnotila se sebekriticky. „U nás se spousta věcí ještě provádí ručně, kdežto tady u vás máte snad na všechno nějaký přístroj.“

„A ty si vážně myslíš, že tohle ze mě snad dělá lepšího doktora?“ opáčil a kdyby jí náhodou nebyl sympatický už předtím, tak tímhle by si ji nepochybně získal. „Technický pokrok má své nesporné výhody, ale kdyby nastal skutečný stav nouze, pak tvé schopnosti a znalosti zachrání zcela jistě víc životů než ty mé.“

„To si sice nemyslím, ale i tak Vám děkuju,“ ocenila Eve jeho povzbudivá slova a než ji mohl Noir za ten negativní přístup pokárat, rychle pokračovala. „Stejně je to jedno, protože tady v poušti mi to zrovna moc k užitku nebude. A Gabriel mi dal víc než jasně najevo, že tady moje cesta končí!“ neodpustila si na závěr nepokrytou výtku na svého zachránce.

„Já vím, že se ti tady nelíbí, ale věř mi, že v tomhle nemá zrovna moc na výběr,“ zastal se ho Noir okamžitě a Eve přisvědčila.

„To mi taky tvrdil,“ utrousila bez valného nadšení, než se na doktora s novým zájmem zadívala. „Vy dva jste přátelé, že jo? Povězte mi... je vždycky tak panovačný a nebo mám to štěstí jenom já?“ postěžovala si s tak útrpným výrazem, že se Noir musel pousmát.

„Neboj, takhle milý je on ke všem!“ odvětil jí, na což zareagovala cynickým ušklíbnutím.

„Hm, není divu, že mu přezdívají komandér! Jeden by si podle jeho chování fakt myslel, že té lodi, co na ní slouží, přinejmenším velí!“ prohodila a po tomhle už se dobrý doktor neudržel a rovnou vyprskl smíchy.

„To víš, to už je takové kouzlo jeho osobnosti!“ vypravil ze sebe s obtížemi, když se zatvářila zmateně, očividně nevědoma si významné pozice, jakou Shaperd na Sagittariu zastává. Poučit se ji v tomhle ohledu rozhodně nechystal, to ovšem neznamenalo, že by se nemohl trochu pobavit na jeho účet. Koneckonců se na Ixion harcoval jen kvůli němu a zatím byl za svou ochotu odměněn jen samou kritikou.

„No, jestli je tak okouzlující i k té své známosti, tak už chápu, že mu chtěla ukousnout hlavu!“ zaskočila ho ta nevinně vyhlížející dívka svou další poznámkou a tentokrát se Noir přinutil potlačit projev veselí, protože se mu nechtělo vysvětlovat, že nějaké násilí bylo asi to poslední, co měla Tarja na mysli, když si Shaperda ocejchovala jako svého.

Místo toho se Eve zeptal, zda jí o té ženě pověděl snad on sám, byť se mu nezdálo, že by byl až natolik zabedněný, aby se podobné chyby dopustil. Na druhou stranu si u něj nemohl být jeden ničím jistý... nedalo se totiž zrovna říct, že by měl komandér ve zvyku marnit čas braním ohledů na cizí city nebo se jakýmikoli – včetně svých vlastních – nějak zvlášť zaobírat.

„To ani nemusel!“ odvětila mu dívka s prudkostí, jež ho zaujala i znepokojila zároveň, stejně jako posmutnělý výraz, který se jí mihnul po tváři. To proto, že téměř shodný spatřil už několikrát předtím, ne nezřídka v kombinaci se zarudlýma očima a tklivým pláčem, jenž zdánlivě nebral konce.

A on jen doufal, že se cesty těch dvou rozejdou dřív, než to zajde až takhle daleko.