93. díl

    Shaperd se nejdřív rozhodl vyhledat Caleba, aby se postaral, že už nebude Eve obtěžovat. Nebylo to zas tak těžké, protože ten se zvládnul odpotácet sotva pár kroků směrem k poli, než se jeho svaly roztřásly v novém záchvatu a on, zkroucený na zemi, mohl jen bezmocně čekat, až opět poleví.

„Doufám, že tohle ti jako lekce stačilo!“ procedil komandér výhružně mezi zuby, zatímco nad ním stál a bojoval s nutkáním ho pořádně praštit. „Ještě jednou na ni sáhni a nebo s ní promluv způsobem, který jí nebude příjemný, a slibuju ti, že si na tobě otestuju, co udělá s člověkem zásah phaserem na plný výkon!“

Calebova tvář se zkřivila v zuřivém výrazu a Shaperd si byl celkem jistý, že tentokrát za to nemůžou žádné křeče. „Co se vůbec staráš?!“ vyhekl s obtížemi. „Hodil si nám ji na krk, tak by snad mohla projevit aspoň trochu vděku! Zas tak náročný bych nebyl, ani nemusí předstírat, že se jí to líbí!“

„Za to, že ji u sebe necháte, jsem už Timovi zaplatil! A pokud se jí nic nestane, tak dostane ještě další kredit, takže bych ti radil se ji naučit hodně rychle ignorovat, protože by se tvému otci asi moc nezamlouvalo, kdyby měl kvůli tobě o tu odměnu přijít!“ prohodil významně, stejně jako Caleb dobře si vědom toho, co by mu byl ten stařík za to schopen udělat. Ale on se i tak odmítal vzdát bez boje.

„Možná by mohlo někoho zajímat, že je ta holka tady! A byli by ochotní za tu informaci zaplatit víc, než nám nabízíš ty! Ale kdybys k tomu přihodil ještě něco dalšího... víš, abys ukázal, jak si vážíš naší pomoci...“ snažil se ho vydírat a tentokrát už se Shaperd nerozpakoval a rovnou ho popadl pod krkem.

„Cekni a bude to ta poslední věc, kterou v životě uděláš, rozumíš?!“ syknul na něj a když Caleb hned neodpověděl, ještě svůj stisk zesílil. „Tak rozumíš?!“

Teprve po neochotném zamručení ho opět pustil, ovšem natolik naivní nebyl, aby jeho rezignaci věřil. A jeho další slova to ostatně potvrdila.

„Nechápu, proč kvůli ní takhle vyvádíš! Copak nemáš dost holek na píchání na tý svý lodi?! Svý sis s ní už stejně zřejmě užil, když ses rozhodl ji tady odložit! Tak proč by ti mělo vadit, když udělám to samý?! K tomu přece ženský sou, no ne?!“ pokoušel notně jeho trpělivost a Shaperd začínal mít vážné pochybnosti, jestli to byl dobrý nápad vzít Eve právě k nim. Kdo ale mohl tušit, že bude Caleb na její přítomnost reagovat takhle?

„Tahle ne! A jestli mě nepřesvědčíš, že to konečně chápeš, tak se před svým odjezdem postarám, abys rozhodně nebyl ve stavu ji nějak ohrožovat! Asi se pak ale budeš muset rozloučit s některými částmi své anatomie!“ přitvrdil Shaperd ve svém argumentování a v ten moment dost litovat, že se Noirovi tehdy povedlo toho zmetka zachránit. Ne, že by bylo příliš pozdě ten omyl napravit, ale nepatřil mezi vojáky, kteří si libují ve vraždění civilistů, ať už ho štvali sebevíc. „Drž se od ní hodně daleko a všechno bude v pořádku!“

„Fajn!“ zašklebil se Caleb zhnuseně. „A co že máš vo ni vlastně takovou péči?!“ podivoval se a když mu komandér odsekl, že to není jeho věc, nehezky se zachechtal.

„Že by i takový drsňák jako ty měl svý slabosti?!“ dobíral si ho, viditelně náramně pobavený tou možností. „Takže hádám, že sem za ní budeš jezdit pravidelně, co? To si měl říct rovnou, že s ní ještě nejseš hotovej, to je potom jiná!“

Shaperd se mu to ani nepokoušel vymluvit, protože se mu zdálo pořád lepší, když si Caleb myslí, že je Eve jeho, než aby o ni usiloval, a radši stočil hovor jiným směrem. „Když jsi byl mimo, tak se ti porvali psi, jeden to bohužel nepřežil. Už se někdy předtím něco takového stalo?“

Pokud Caleba ta ztráta nějak zasáhla, nebylo to na něm absolutně znát. „Občas se servou, to jo, ale zatím se to vždycky vobešlo bez ztrát. Nevadí, aspoň budem mít po dlouhý době na stole kus masa! Ten zasranej tuřín už mi leze krkem!“ sdílel Shaperdovo nadšení pro onu plodinu a ten byl rád, že u toho není Eve, protože tohle by se její útlocitné dušičce jen stěží zamlouvalo.

„Můžu ho stáhnout a naporcovat, jestli chceš,“ nabídnul se, neboť chtěl mít tuhle fázi odbytou co nejdřív pro případ, že by se Eve probudila a napadlo ji vydat se na menší procházku. Rozhodně nemohl potřebovat, aby něco takového viděla, pochyboval, že by pak byla schopná pozřít aspoň malý kousek.

Nakonec se ukázalo, že se strachoval zcela zbytečně, jelikož stihli s Calebem připravit jídlo a dokonce společně s Timem pojíst, aniž by se Eve vůbec objevila. A když za ní s jednou porcí po obědě zašel, zjistil, že stále ještě tvrdě spí. Podařilo se mu ji probrat pouze natolik, aby do ní vpravil stěží pár soust, což ji zjevně vyčerpalo natolik, že než se zvedl k odchodu, byla už opět mimo. Dost ho to znepokojilo, obzvláště když stejně zaspala i večeři, ke které se ji už ani nepokoušel budit. Místo toho zvažoval, jestli by se neměl pro jistotu spojit s Noirem a ten její podivný stav s ním konzultovat, ale pak si řekl, že takhle nadálku by toho beztak moc nezmohl a že už se snad brzy objeví, aby se o ni postaral.

Jenže to čekání se ukázalo být delší, než předpokládal, až posléze rezignoval a přesunul se do stodoly k Eve, která se mezitím schoulila do malého klubíčka a třebaže okolní teplota dosud příliš nepoklesla, vyhlížela překvapivě zimomřivě. Po krátkém zaváhání si ji k sobě přivinul, aby ji trochu zahřál, a ona se k němu důvěřivě přitiskla, to gesto milé i znepokojivé zároveň. To proto, že by bylo tak zatraceně snadné si na to zvyknout.