95. díl

    Noir si nebyl jistý, jestli měl Gabriel opravdu tak naspěch a nebo mu chtěl pouze dokázat, že mu na té dívce nijak zvlášť nezáleží, ale rozhodně nepovažoval za nejšťastnější rozhodnutí, aby se vytratil ještě za tmy. Také mu to hned vmetl do tváře, ovšem komandér přešel jeho námitky iritujícím mlčením a s příslibem, že za pár dní bude zpátky, ho tam zanechal se svou svěřenkyní o samotě.

A jelikož coby zodpovědný doktor nemínil nic zanedbat a její dlouhý spánek mu připadal až příliš podezřelý, raději ani nepočkal do rána, jak měl původně v úmyslu, a rovnou začal se základním vyšetřením. Kromě lehké dehydratace a mírně snížené úrovně kyslíku v krvi, které se na téhle planetě daly předpokládat, však nic zásadního neobjevil, a tak jí akorát podal infúzi rehydratačního roztoku obohaceného o cenné vitamíny a minerály a usadil se nedaleko ní, aby svá dosavadní zjištění zapsal do počítače.

Stihnul dokončit stěží jeden odstavec, když se ho zmocnil nepříjemný pocit, jako kdyby ho někdo pozoroval. Nejdřív ho napadlo, jestli se už neprobudila Eve, ale celkem rychle zjistil, že ta dosud tvrdě spí, její funkce stabilizovány, zato dech výrazně zrychlený, jak se jí zřejmě právě něco zdálo. Zlehka se dotkl její tváře, aby ji upokojil, a překvapilo ho, že ačkoli by měla být její teplota v normě, kůži měla nezvykle chladnou. Než se však mohl začít podivovat, co to způsobilo, ozval se ode dveří Timothyho hrubý hlas.

„Nevim, jestli by se tvýmu veliteli zamlouvalo, že mu osaháváš holku, sotva odsud vytáhnul paty!“ ucedil uštěpačně a Noir se na něj tvrdě zadíval, odhodlaný nenechat se tím hrubiánem zastrašit.

„To je od tebe hezké, že máš o něj takovou péči! Určitě se mu o tom nesmím zapomenout zmínit, až se zase objeví!“ odsekl, zatímco nenápadně přeměřoval vzdálenost k hromadě svých věcí, kde poněkud lehkovážně zanechal i svůj phaser. „No, jestli je tohle všechno, co máš na srdci, tak bych se celkem rád zas vrátil ke své práci...“ naznačil mu, že je jeho přítomnost víc než nežádoucí, ale ten stařík se tak snadno vystrnadit nenechal.

„Ke svý práci?!“ odplivnul si znechuceně. „To jako k tomu svýmu vznešenýmu poslání zachraňovat kriply a neužitečný jedince, jo? Řekni mi... přináší ti to nějaký osobní uspokojení a nebo ti prostě jenom dělá radost, když s náma ostatníma můžeš vyjebávat?!“

„Pouze se snažím pomoct!“ odvětil Noir úsečně a znovu se kradmo zadíval na pouzdro se zbraní a tentokrát už Timovi ten pohled, jakkoli letmý, neuniknul.

„Ale copak? Snad se tu bez ochrany svýho velkýho kamarádíčka nebojíš?!“ vysmál se mu a k jeho rostoucímu znepokojení se postavil přímo do cesty mezi něj a jeho bagáž. „Pokud si to vybavuju dobře, tak jsem ještě neměl příležitost ti poděkovat za záchranu svýho syna... Možná je teď ta pravá chvíle, abych to napravil, co říkáš?!“ protáhnul výhrůžně a Noir v duchu zaklel.

Po tom, co ho Gabe varoval, mohl vinit akorát sám sebe, že nepovažoval za nutné se hned ozbrojit. Jenže kdo mohl předpokládat, že potíže nastanou až takhle brzy?! Kdyby si aspoň zvykl nosit v botě nůž jako ostatní vojáci, tak by nebyl tak úplně bezbranný. Protože ačkoli se o jeho schopnostech s ním dalo dost polemizovat, pořád by mu to skýtalo víc šancí, než pokud bude nucen čelit Timovi s holýma rukama.

„Na tohle teď nemám čas, musím se postarat o ni!“ prohlásil rezolutně a i když měl silné pochybnosti, jestli je to dobrý nápad, otočil se k němu zády, aby naoko překontroloval Eviny hodnoty.

A jen taktak se udržel a nevykřikl v úleku. Neboť její oči na něj upřeně zíraly, bez jediného mrknutí a bez jakékoli známky života, že nebýt pravidelného zdvihání a klesání jejího hrudníku, vyloženě by se obával nejhoršího.

„Eve?“ promluvil na ni a chystal se ji uchopit za rameno, aby s ní zacloumal a probral ji z toho podivného transu, do kterého podle všeho upadla, ale zuřivé zavrčení za jeho zády a následně jakýsi hluk zakončený tupou ránou, ho přiměly se rychle otočit.

„Do prdele...“ vyklouzlo mu, když spatřil Timothyho nataženého na zemi s obrovským psem na prsou, jak na něj cení své tesáky v jasném gestu. A v pravačce ten bastard svíral vojenský nůž...

„Ani se nehni!“ doporučil mu, než se odvážil vrhnout letmý pohled na Eve, která stále spočívala bez hnutí, akorát její dech působil ještě podstatně namáhavěji než předtím.

Co se to jenom děje? zamračil se, ale nebyl čas o tom všem dumat, když ten pes mohl kdykoli zaútočit a někoho z nich vážně zranit nebo dokonce zabít. Neskutečně pomalu se zvedl a malý kousek po kousku se začal přesouvat ke své zbrani, napětím přitom skoro ani nedýchal a neochvějným pohledem fixoval to divoké zvíře, přestože si dával dobrý pozor, aby se mu nezadíval přímo do očí.

V okamžiku kdy měl phaser konečně na dosah a opatrně se po něm natahoval, však už Tim zřejmě ztratil trpělivost - a nebo se mu možná jen nezamlouvalo, že by měl být Noir ozbrojený - a rozhodl se sám jednat. Zavytí plné bolesti záhy následoval Evin zmučený křik, zatímco ten stařík vší silou hroužil svou čepel hlouběji a hlouběji do oka oné rozběsněné bestie, dokud mu její ochabující tělo neprozradilo, že už se od ní nemá čeho obávat.

A přesně v ten samý moment ztichla i Eve.