62. kapitola

    Posnídaly jsme jako jindy ve třech, avšak tentokrát u jídla panovalo nezvyklé ticho, neboť já i Elenwë jsme byly až příliš zahloubány do našich vlastních myšlenek a Niënor to přirozeně nemohla zachránit. Sotva však sklidila ze stolku a zanechala nás opět o samotě, rozmluvila se má společnice překvapivě rychle.

„Kdy to chcete vykonat?“ zajímalo ji jako první, nejspíš proto, že se bála, aby se její otec dříve neobjevil, a já ji ujistila, že co nejdříve to bude možné.

Samozřejmě, že by bylo na jednu stranu jednodušší vyčkat, až se ten ellon objeví na Gil-galadově dvoře, než jet za ním do oné vesnice, jenže se všemi těmi strážemi kolem by byl můj úkol až příliš riskantní. A ačkoli jsem chtěla věřit, že kdybych byla náhodou chycena a předvedena kvůli tomu před krále, projevil by pro můj čin aspoň trochu shovívavosti, po naší poslední rozmluvě jsem o tom dost pochybovala.

Ne, mnohem bezpečnější pro mě i Elenwë bude, když to provedu venku. Jenže tahle varianta měla dost zásadní vadu hned v počátku. A tou bylo, jak se dostanu za bránu. Neboť stráže nyní velmi ostražitě hlídaly jakýkoli pohyb a pokud bych se pokusila odjet sama, nepochybně bych tím upoutala jejich pozornost, jelikož to v téhle nebezpečné době činil jen málokdo, aby cestoval na vlastní pěst. Jenže pokud mne bude doprovázet Elenwë, nejen že ji tím ohrozím a potažmo i sebe, neboť nebyla zrovna zdatným jezdcem a kdyby nás napadl nepřítel, tak by mi ani nebyla příliš užitečná, ale budu muset i vymyslet, jak se zbavit vojáků, kteří nás na králův rozkaz při každé projížďce doprovázeli.

Pravda, jedno řešení by tu snad bylo… avšak to vyžadovalo jistou přípravu a též pomoc někoho dalšího. A jelikož já zde stále téměř nikoho neznala, bylo by na Elenwë, aby se o to postarala. Což s sebou nevyhnutelně přinášelo nebezpečí prozrazení, pokud by nejednala dostatečně obezřetně či si pro svůj záměr vybrala špatnou osobu. Ji bych asi v takovém případě dokázala trestu uchránit, jelikož bych to celé vzala na sebe, otázkou ovšem zůstávalo, co by král provedl se mnou. Neboť jsem měla dosud až v nepříjemně živé paměti tu jeho poznámku o tom, jak snadné je nechat někoho zmizet. A já se obávala, že by toho byl vážně schopen, kdyby nabyl přesvědčení, že jsem chystala cosi nekalého.

A pak tu byla ještě jedna nesnáz. Ta moje nešťastná lukostřelba. Bez níž se rozhodně neobejdu, pokud chci někam jet sama, obzvláště když zde hrozí dost velká pravděpodobnost, že bych mohla narazit na ony obří pavouky. A která se mi bude nejspíš též notně hodit, až dojde nakonec na vlastní potrestání Elenwina otce. Jistě, stejně dobře, ne-li lépe, by mi v tomhle případě posloužily i mé dýky, jenže s těmi bude obtížnější získat na svou stranu moment překvapení. Nemluvě o tom, že to znamenalo být na můj vkus až zbytečně blízko, což by mohlo zkomplikovat můj ústup, a rovněž mě vystavit riziku, že mě ten ellon bude později schopen identifikovat. Sice se za normálních okolností nejevila pravděpodobnost našeho dalšího setkání příliš velká, jenže to by se nesměl chystat ke dvoru za svou dcerou, jež sloužila u mě, a tudíž se to nedalo úplně vyloučit. A já bych jen nerada vysvětlovala králi, jak je možné, že jsem se navzdory jeho zákazu nacházela tak daleko od paláce.

„Vyhlížíte ustaraně,“ muselo se něco z těch úvah odrazit i v mé tváři a já se na Elenwë pousmála, abych ji zbytečně neznepokojovala.

„Pouze přemítám, jak to co nejlépe provést,“ přiznala jsem a ona to drobným přikývnutím vzala na vědomí.

„Víte, možná jsem se poněkud unáhlila…“ pronesla po chvilce zdráhavě a já se zprvu domnívala, že hovoří o tom potrestání svého otce. Ona však měla na mysli něco docela jiného, když mne znovu požádala, zda bych jí přece jen nebyla nápomocna při hledání vhodného ženicha.

„Copak jsi ten nesmysl ještě nepustila z hlavy? Já měla za to, že to chceš učinit jen kvůli…“ Rychle jsem se odmlčela. „Netušila jsem, že by to mohlo být i tvým přáním,“ dokončila jsem to posléze poněkud neobratně.

„Každá elleth si přece přeje se provdat a mít rodinu,“ zatvářila se Elenwë téměř dotčeně, že bych si snad o ní mohla myslet něco jiného. „Navíc bych nerada zůstala na krku Valandilovi… Už jen proto, že by se časem mohl začít ptát… neboť by si jistě povšimnul, že se mezi mnou a…“ Tentokrát byla řada na ní, aby se odmlčela, viditelně neochotná toho ellona déle nazývat svým otcem. „Že se něco přihodilo… a já mu o tom opravdu nemíním vyprávět.“

„Chápu,“ přisvědčila jsem, neboť bylo více než zřejmé, že se Elenwë chce co nejdříve odříznout od své původní rodiny, čemuž se ostatně ani nebylo co divit. „A ráda ti pomohu, jak jen budu moci. Akorát se obávám, abych ti neporadila špatně, když zdejší ellyn vlastně vůbec neznám. Jistě, můžu zkusit něco vyzvědět od oněch dam z vyšívacího kroužku, ovšem existují věci, které se k ellith nikdy nedonesou a které by zrovna mohly být dost zásadní. Proto by bylo lepší, kdybych si mohla promluvit s nějakým vojákem. Ostatně stejně budu potřebovat jistou pomoc, abych se dostala přes bránu. Jen to musí být někdo, o kom bezpečně víš, že tě nikdy nezradí. Je tu někdo takový?“ otázala jsem se a ona se mírně pousmála.

„Ano… Valandil…“