124. kapitola

    Bezmocně jsem se zmítala na posteli dokonale omámená vášní.

Ani jsem si nepovšimla, kam se podělo veškeré mé oblečení, natož pak kdy vlastně zmizelo to princovo. A bylo mi to upřímně jedno. Jediné, na čem nyní záleželo, byly Thranduilovy dotyky, kterými tak neomylně ovládal mé tělo. Musel to být on, protože já už k tomu dávno pozbyla sil. Moje svaly byly tak dlouho napnuté, že se nyní víceméně pouze chvěly, a já už se dávno vzdala jakýchkoli pokusů prosit ho o slitování. A to se mne dosud ani nezmocnil…

„Riel…“ vydechl mé jméno, než se mi jeho zuby zakously do vnitřní strany stehna a já jsem opět vykřikla slastí.

Každý jeho dotyk byl jako další planoucí šíp do terče mé rozkoše, jen jsem si přestávala být jistá, kolik jich ještě dokážu snést. Kombinace něžnosti a občasného trochu hrubšího zacházení se pro mě ukázala být naprosto osudnou. Zatímco jindy jsem po pár okamžicích mazlení ztrácela docela zájem, nyní mne každá další chvilka naplňovala téměř smysly zbavující touhou.

„Thranduile!“ vyjekla jsem, když mě začal intenzivně laskat jazykem a zároveň mě uvnitř dráždil svými prsty. Už jsem ani nedokázala rozpoznat, jestli pociťuji tak silnou slast, že až hraničí s bolestí, a nebo bolest, která mi působí slast. Možná bych na to dokázala přijít, kdybych se jen mohla aspoň krátce soustředit, ale to bylo takřka nemožné, když svými prsty pohyboval dovnitř a ven a já si mohla jen zoufale přát, aby už konečně nahradil svou ruku něčím víc. Ale ačkoli se mi důkaz jeho vlastní touhy žádostivě otíral o nohu a zanechával za sebou slabě vlhkou stopu, zdálo se, že je princ pevně odhodlaný mě nejdřív zbavit jakéhokoli možného odporu. Jako kdybych se snad ještě na nějaký byla schopna zmoct!

Ostře jsem zaťala nehty do silných provazců svalů na jeho zádech. „Thranduile…“ vypravila jsem ze sebe ochraptěle a naléhavě se proti němu z posledních sil vzepjala. „Chci tě… hned!“

Thranduil ke mně vzhlédl. „Hm… Tak nejen že mi tykáš, ale už mi i rozkazuješ? Takové chování zasluhuje tvrdý trest!“

Podle jeho výrazu jsem hádala, že už se ani on nedokáže déle ovládat. A já za to byla vděčná. Což bylo samo o sobě podivné, protože mě vlastní milování nikdy příliš nevzrušovalo. Možná proto, že oživovalo strašlivé vzpomínky na toho Orka drtícího mě nemilosrdně pod sebou. Ale v princově případě zřejmě něco podobného nehrozilo, neboť jsem měla potíže vnímat cokoli jiného než jeho. A když mi pevným hlasem nařídil, abych si klekla na všechny čtyři, přinutila jsem své vyčerpané svaly ke spolupráci a bez zaváhání jsem se mu podřídila.

Cítila jsem, jak mi dlaní zálibně přejíždí po zadečku, a o chvilku později jsem zasténala, když mě přes něj nepříliš šetrně plácnul. Celá jsem se zachvěla a schválně jsem se položila horní polovinou těla na postel a ještě o něco víc roztáhla nohy. Doufala jsem, že to Thranduila konečně pohne k tomu, aby si mě vzal, ale on se na nějakou dobu spokojil pouze s tím, že mě střídavě hladil a vyplácel, až jsem měla pocit, že už samou touhou ztratím vědomí. Kůže mě štípala a pálila a mlhavě jsem vnímala, že mám vnitřní strany stehen už celé zmáčené od své vlastní touhy.

„Prosím…“ vydechla jsem zničeně a bylo to jen díky Thranduilovi, který mě jednou rukou podpíral, že jsem ještě nezkolabovala na mnou propocené prostěradlo.

„To už je lepší…“ zavrčel princ a já vzápětí ucítila horký dotyk jeho ztvrdlého přirození mezi svými stehny, než se mě jedním rozhodným přírazem zmocnil docela.

Hlasitě jsem zasténala, protože mě vyplňoval tak beze zbytku, že kdyby mne předtím důkladně nepřipravil, jistě bych nyní utrpěla nějakou újmu.

Thranduil mi nedopřál ani okamžik, abych jeho velikosti přivykla, a rovnou se začal pohybovat. A já to více než dychtivě uvítala. Z posledních sil jsem se proti němu nestoudně vzpínala a kdykoli můj dosud citlivý zadeček přišel do kontaktu s jeho tělem, nemohla jsem potlačit spokojené zavzdychání. Zoufale jsem zatínala nehty do matrace, připadalo mi, že mými žilami proudí místo krve tekutý oheň, který mě musí co nevidět sežehnout na prach. Svaly se mi roztřásly v další samovolné křeči a aniž bych si to uvědomovala, několik slz mi vyklouzlo z očí a zmáčelo mi už tak mokrou tvář. Možná jsem brečela vzteky, neboť pokaždé, když už jsem byla jen maličký kousek od vrcholu, princ schválně zpomalil.

„Prosím…“ zašeptala jsem žalostně a on se nade mnou posléze konečně smiloval a několika prudkými pohyby nás oba přivedl k tolik vytouženému orgasmu.

Myslím, že jsem musela na okamžik ztratit vědomí, protože když jsem opět otevřela oči, ležela jsem schoulená v princově náruči a on mne láskyplně hladil po potem orosených zádech.

„Jsi moje, rozumíš?“ oznámil mi a vtisknul mi majetnický polibek do zcuchaných vlasů.

Neprotestovala jsem, protože jsem na to neměla dost sil. A také proto, že snít bylo tak krásné.