110. kapitola
Nemohla jsem si pomoct, ale bylo mi Thranduila upřímně líto. Koneckonců ani mně by se nezamlouvalo, kdyby mi někdo přikazoval, koho si mám vzít. Jenže jednou byl korunním princem a jediným synem krále Eryn Galen a jako takový měl povinnosti vůči říši a jejímu lidu. A ačkoli se mu to nepochybně příčilo, neměl ve skutečnosti na vybranou. Ostatně podle jeho výrazu bylo patrné, že si je toho až příliš dobře vědom.
„Pokud to stavíte takto, pane, pak mi připadá zcela zbytečné o tom nadále hovořit,“ prohodil poněkud mdlým tónem.
Nejspíš už měl pro dnešní den těch debat s otcem více než dost. Žádný div, že to mé potrestání tak odbyl, když ho v tu chvíli jistě trápily docela jiné starosti! Ne že bych si stěžovala, podle toho, jak byl v lesích rozzuřený, jsem se skutečně obávala nejhoršího, ale trochu zklamaná jsem přece jen byla. Protože měl pravdu… líbilo by se mi být opět opřená o jeho stůl… vydaná mu na milost a nemilost… zbavená veškeré odpovědnosti a pochybností… nucená snášet bolest a zároveň si její sladkou chuť užívat plnými doušky …
Oh, Valar… jestlipak tuší, jak těžké pro mě je mu odolat? Stačí mi se na něho dívat, jak tu stojí jen kousek ode mne, a nejraději bych natáhla ruku a dotkla se jeho tak strnule vzpřímených širokých zad… odhrnula ten zarputilý pramen vlasů, který mu sklouznul do tváře…
„Zbytečné?“ opáčil král podrážděně. „Zbytečná je pouze tvá snaha něco změnit! Zbytečná a směšná! Klidně odmítej nosit svou královskou čelenku, ale to nic nezmění na skutečnosti, že jsi z královské krve a jednou se staneš vládcem této říše! Tak hleď, aby tomu tvé chování odpovídalo, a přestaň s tou svou neustálou rebelií!“
„To není rebelie, pane, pouze jsem toho názoru, že krále nedělá pouze jeho koruna, ale především jeho činy. A pokud povedu lid dobře, tak mě bude uznávat, i kdybych měl na hlavě korunu z listí a kvítí!“
„Ovšem… a místo žezla větev, předpokládám!“ vyštěkl král rozzlobeně. „S takovou můžeš leda pást dobytek ale nikoliv vést lid! Ostatně přesvědčme se nyní, jak zdatný v tomhle ohledu jsi! Sám sis přece tohle tolik přál, tak běž a ukaž mi, jak daleko se s tou svou empatií dostaneš!“
Král rázně máchnul rukou směrem ke shromážděným Eldar, mezi nimiž nebylo příliš obtížné rozpoznat ty, kteří dnes o někoho přišli. Část z nich s utrápeným výrazem sledovala prince, jiní klopili hlavy, jako kdyby je zármutek tížil natolik, že je již nedokázali udržet vztyčené. A pak jsem také narazila na několik, co k nám upíralo pohled plný zášti a obvinění, kupodivu to byly povětšinou ellith. Hádala jsem, že s těmi bude mít Thranduil nejvíc potíží, a doufala jsem, že se jim raději vyhne. Jenže on nepatřil mezi ty, kteří by před něčím couvli. S krátkým pokývnutím hlavy vyrazil přímo k jedné elleth, jež si ho přeměřovala se špatně a nebo spíše vůbec skrývanou nenávistí a ruce měla zaťaté v pěst. Hůř si snad ani vybrat nemohl…
Aniž bych tušila, co to vlastně dělám, automaticky jsem ho následovala. A nebyla jsem sama. Lindir, jenž zřejmě čekal na podobný okamžik, vystoupil z davu a jakmile se princ zastavil, přesunul se vedle něho.
„To je Míriel. Byla přislíbena Edrahilovi…“ prozradil mu identitu té dívky polohlasně.
Avšak to ji zřejmě popudilo ještě víc. „Pokud si přejete zvědět mé jméno, pane, pak se laskavě otažte přímo mně! Protože já se Vás chci také na něco zeptat!“ vyjela na něho natolik ostře, že to zaujalo snad polovinu osazenstva v síni včetně krále. Ten se k nám neprodleně přidal, nejspíš proto, aby mu z této jistě zajímavé podívané vůbec nic neuniklo, a se samolibým výrazem ve tváři očekával další vývoj událostí.
Pokud jeho přítomnost Thranduila nějak znepokojila, nedal to na sobě ani v nejmenším znát. Místo toho se trochu lítostivě pousmál na tu dívku.
„Pak se samozřejmě ptej, Míriel. Však nejprve mi dovol, abych ti –“ začal klidně, ale ta elleth jeho soustrastnou řeč rázně utnula ještě v zárodku.
„Nechte si ten svůj hraný soucit!“ osopila se na něho rozlíceně. „Je to jen Vaše vina, že je můj drahý Edrahil mrtev! Kdybyste se nevracel, k tomuhle by nikdy nedošlo! Od té doby, co jste tu, stále jen někdo umírá! Ale Vy se tím zřejmě jenom bavíte, že?! Co je Vám do těch vojáků, Vy jste přece zvítězil! Tak si jen slavte! Ale vězte, že jen Temný pán může oslavovat smrt!“
